Na závěr naší cesty jsme se rozhodli potrápit našeho Cecila cestou do hor. Doposud jsme se turisticky oblíbeným místům vyhýbali, tentokrát jsme udělali výjimku a byla to chyba. Horská oblast Ella byla naprostý propadák. První problém nastal už při cestě do ubytování. Všechny domečky jsou zařízlé do svahu, všechny mají „vyhlídku“ a ke všem vede úzká neasfaltová cestička – do kopce. My jsme s naším Cecilem poprvé někam nevyjeli. I když všichni tlačili, Cecila jsme nahoru prostě nedostali. Tak jsme ho nechali dole, batohy dali na záda a museli jsme pěšky.

Druhý problém byl Ella samotná. Místo je natolik turistické, že jsme byli naprosto znechucení. Lezli jsme na kopec s názvem Little Adams Peak. Po cestě jsme se prodírali mezi davy turistů. Kousek před vrcholem byla kýčovitá stavba s diskotékou a bazénem. Na vyhlídce z vrcholu jsme místo horských kopečků s čajovými plantážemi sledovali rostoucí turistické resorty. Hnus. Původně jsme chtěli v Elle zůstat 2 dny, ale plány jsme přehodnotili a hned druhý den ráno utíkali pryč.

I když „utíkali“ je špatné slovo. Cesta z Elly vedla do ještě výše položené Nuwara Eliya. Tato oblast je ve výšce více než 2000 metrů nad mořem. Šplhat se do této nadmořské výšky tuktukem, který i z kopce jede maximálně 50 (na čtyrku), nešlo zrovna moc rychle. Cecil se s tím ale snažil poprat. Naše šplhací rychlost byla mezi 5–15 km za hodinu, řazení se pohybovalo střídavě mezi dvojkou a jedničkou. Asi 15 kilometrů před Nuwarou nám v náročném stoupání Cecil zdechnul a nechtěl dál. Nakonec se nám ho za pomoci kolemjedoucího ochotného tuktukáře podařilo přemluvit k další cestě a do Nuwary jsme se úspěšně vyškrábali.

V Nuwaře už se nám líbilo více. Je to sice také turistické, ale nebylo to tak hrozné jako v Elle. Navíc v této nadmořské výšce nebylo takové vedro. Dokonce jsme poprvé vytáhli mikinu a poprvé spali pod dekou. V Nuwaře jsme se vydali na tůru a zdolali 2 vrcholy ve výšce 2100 a 2115. Také jsme udělali výpravu mezi čajové plantáže v okolí vesnice Shanthipura.

Z Nuwary nás čekal sjezd dolů. Cecil tentokrát překvapivě nic neříkal a jel i brzdil v pohodě. Po cestě jsme se zastavili v Bluefield Tea Factroy a absolvovali prohlídku továrny s výkladem. Druhou zastávkou na cestě byly vodopády Ramboda Falls. Zde jsme kromě hezkého vodopádu pozorovali i koupající se opice.

Poslední den s Cecilem jsme začali na výbornou. Cecil měl defekt. Prázdné pravé zadní kolo jsme museli vyměnit. Rezervu jsme k dispozici měli, ale nářadí nebylo v ideální kondici. Ukázalo se, že místo nefungujícího heveru je lepší Cecila prostě ručně naklonit. Výměna se podařila a Cecil se mohl vypravit na poslední cestu. Ta nás zavedla opět k oceánu. Přejeli jsme Srí Lanku nazpátek, ze západu na východ. Negombo beach nás docela příjemně překvapila. Čekali jsme ošklivou špinavou městskou pláž, ale nebylo to tak hrozné. Také byly krásné vlny a tak jsme se i vykoupali. K večeru jsme se ubytovali, proběhlo poslední rozloučení s Cecilem a hurá do Dubaje.