Přesun do Dubaje proběhl bez větších zádrhelů. Vstávání v šest, rychlá snídaně, cesta na letiště a před 10 už jsme seděli v letadle. V Dubaji jsme i kvůli časovému posunu dosedli kolem jedné. Poté nás čekala obvyklá letištní rutina v nové destinaci: imigrační, záchod, najít bágly, výběr peněz, obstarání dopravy. Do našeho hotelu ve čtvrti Al Jadaf jsme se dopravili metrem a po druhé hodině už jsme byli ubytovaní a dali si menší oddych na pokoji.
Archiv autora: admin
DO HOR A ZPĚT
Na závěr naší cesty jsme se rozhodli potrápit našeho Cecila cestou do hor. Doposud jsme se turisticky oblíbeným místům vyhýbali, tentokrát jsme udělali výjimku a byla to chyba. Horská oblast Ella byla naprostý propadák. První problém nastal už při cestě do ubytování. Všechny domečky jsou zařízlé do svahu, všechny mají „vyhlídku“ a ke všem vede úzká neasfaltová cestička – do kopce. My jsme s naším Cecilem poprvé někam nevyjeli. I když všichni tlačili, Cecila jsme nahoru prostě nedostali. Tak jsme ho nechali dole, batohy dali na záda a museli jsme pěšky.
PASIKUDA A SIGIRIYA
Naším tuktukem Cecilem jsme dokázali přejet celou Srí Lanku ze západu na východ. Ubytovali jsme se na pobřeží ve vesnici Pasikuda u místní tamislké rodiny. Měli děti podobného věku, a tak došlo i na společné hraní. Kousíček od domu byla pláž, na které jsme pár dní odpočívali. Děti dokázaly strávit hodiny ve vodě nebo v písku.
KNUCKLES
Po slonech jsme se naším tuktukem vypravili do oblasti nazývané Knuckles. Je to pohoří uprostřed ostrova. Za prvé tam mělo být chladněji, za druhé je to oblast, kde se pěstují vyhlášené ceylonské čaje.
TUKTUKEM ZA SLONY
Přesun z maledivského Fodhdhoo na Srí Lanku byl náročný. Protože jsme měli čas, navštívili jsme hlavní město Male. Moc hezké město to není. Zaujal nás jen místní ovocný a rybí trh, kde to doopravdy žilo. Jinak přelet do Colomba proběhl hladce.
MALEDIVY – FODHDHOO
Maledivy máme úspěšně za sebou. Dnes v noci frčíme lodí a poté letadlem zpět do Male. V Male budeme mít čas, tak máme v plánu ho trochu prozkoumat. A pak hurá na Srí Lanku.
CESTA
22. února se nám opravdu podařilo odjet. Cesta do Rakouska proběhla hladce, i když první otázka „už tam budem?“ proběhla hned za Doubravicí. Zaparkovali jsme u letiště ve Vídni, Vojtěch polknul schnitzelburger (vepřový řízek mezi dvěma kuřecími) a před desátou jsme nastupovali do letadla.
Jakub a Lenka opět na cestách… s Rozárkou a Vojtou :-)
Už je to neuvěřitelných 12 let a 5 měsíců, co jsme se vrátili z naší poslední cesty po Jižní Americe. Naše cestovatelská dušička sice sem tam vykřikovala, ale měla smůlu. Nebyl čas a chyběla odvaha vzít na záda batoh a jet. Vše se točilo kolem dětí, domu, práce a dalších rodinných slastí a strastí.